Představte si, že vás trápí záhadné problémy s plícemi a pamětí, a lékaři si s vámi nevědí rady. V horším případě se dozvíte, že vám v mozku žije parazit, který tam neměl co dělat. Takový byl příběh australské ženy, jehož případ teď obletěl svět. A co je nejdůležitější – co to může znamenat pro vás?
Tento případ není jen dalším z bizarních zdravotních příhod. Je to **varovné vykřičníky** pro nás všechny, jak snadno se můžeme v dnešním propojeném světě setkat s něčím, co jsme si donedávna mysleli, že se nás netýká.
Neuvěřitelný objev v mozku
Šedesát čtyřiletá Australanka byla 12 měsíců léčena pro neurčenou plicní chorobu. Lékaři zkoušeli steroidy, imunosupresiva i monoklonální protilátky. Její stav se sice dočasně zlepšil, ale nikdy se zcela nevyléčila. Když se k tomu v polovině roku 2022 přidaly problémy s pamětí a deprese, lékaři nařídili skenování mozku.
Výsledky odhalily jedinou lézi v pravém čelním laloku. Během operace, která měla tkáň prozkoumat, chirurgové objevili živého, jasně červeného červa. V těle pacienta nebyl nalezen žádný patogen, který by se v něm vyskytoval.
Co se skrývalo za záhadou?
Tento případ byl prvním zdokumentovaným případem lidské infekce tasemnicí druhu Ophidascaris robertsi, parazitickým hlísticí pocházející z australských krajt. Larva o délce 80 mm, odstraněná z pacientčina mozku, představovala patogen, který lidé nikdy předtím neměli.
Případ, publikovaný v časopise Emerging Infectious Diseases amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), popisuje infekci, která migrovala přes několik orgánů, než dosáhla centrální nervové soustavy. Podle zprávy CDC je to první známý případ, kdy se tento parazit vplížil do lidského hostitele.
Od bolesti břicha k operaci mozku
Pacientka z jihovýchodního Nového Jižního Walesu se poprvé dostavila do nemocnice koncem ledna 2021 s tří týdny trvajícími bolestmi břicha a průjmem, po kterých následoval suchý kašel a noční pocení. Krevní testy ukázaly počet eozinofilů v periferní krvi 9,8 × 10⁹ buněk na litr, což je přibližně dvacetinásobek horní hranice referenčního rozmezí.
CT vyšetření odhalilo mnohočetné plicní opacity se změnami odpovídajícími zkalenému sklu, což naznačuje zánět nebo infekci. Na snímcích byly vidět i léze na játrech a slezině.
Záhadná pneumonie a marné hledání
- Lékaři diagnostikovali eozinofilní pneumonii nejasné etiologie a předepsali prednisolon.
- Pacientka se zlepšila, ale brzy se vrátila s opakující se horečkou a přetrvávajícím kašlem.
- CT snímky ukazovaly přetrvávající léze na játrech a slezině, plus migrující plicní opacity.
- Biopsie plic potvrdila eozinofilní pneumonii. Bakteriální, plísňové a mykobakteriální kultury byly negativní.
- Sérologické testy na echinokokózu, fasciolózu a schistosomózu nepřinesly žádné protilátky.
- Vyšetření stolice neukázalo žádné parazity.
Výzkumníci detekovali přeuspořádání genů T-buněčných receptorů poukazující na syndrom hypereozinofilie řízený T-buňkami. Zahájena byla léčba prednisolonem a mykofenolátem. Vzhledem k cestovní historii pacientky do oblastí s endemickými parazity byla podána ivermektin. CT obrazy v polovině roku 2021 ukázaly zlepšení plicních a jaterních lézí, ale nezměněné léze sleziny.
Červ objevený v lézích mozku
Během tří měsíců v roce 2022 se u pacientky začala objevovat zapomnětlivost a zhoršení deprese. MRI mozku ukázalo lézii v pravém čelním laloku.
V červnu 2022 chirurgové provedli otevřenou biopsii. V lézi pozorovali vláknitou strukturu a odstranili živého, pohyblivého helmintha (hlístici) o délce 80 mm.
Identifikace nepřítele
- Histopatologie tkáně ukázala benigní zánětlivou dutinu s výraznou eozinofilií.
- Tým podmíněně identifikoval helmintha jako larvu třetího stadia Ophidascaris robertsi na základě jejího charakteristického červeného zbarvení a přítomnosti tří aktivních retromolárních pysků.
- Nezávislé PCR testování potvrdilo s více než 99,7% shodou identifikaci s izoláty Ophidascaris robertsi.
Neobvyklý životní cyklus hadího parazita
Hlístice Ophidascaris robertsi jsou endemické v Austrálii, s krajtami jako konečnými hostiteli. Dospělí jedinci žijí v jícnu a žaludku krajty a kladou vajíčka do jejího trusu. Malí savci vajíčka pozřou a larvy migrují do hrudních a břišních orgánů. Životní cyklus se dokončí, když krajty pozřou infikované mezihostitele.
Pacientka žila poblíž jezera obývaného zmiňovanými krajtami. Ačkoli nehlásila přímý kontakt se zmijí, pravidelně sbírala divokou zeleninu z oblasti u jezera. Vědci spekulují, že neúmyslně pozřela vajíčka Ophidascaris robertsi buď přímo z kontaminované vegetace, nebo nepřímo přes kontaminované ruce či kuchyňské vybavení.
Jak to mohlo postihnout člověka?
- Klinický a radiologický průběh naznačoval dynamický proces migrace larev do více orgánů.
- Larvy Ophidascaris přežívají po delší dobu v jiných hostitelích.
- Imunosuprese pacientky mohla umožnit larvám proniknout do centrálního nervového systému.
Léčba
Po chirurgickém odstranění larvy pacientka dostala ivermektin a albendazol k léčbě potenciálních larev v jiných orgánech. Dále byla nasazena dexamethason a imunosuprese byla ukončena.
Šest měsíců po operaci se pacientčin stav stabilizoval. Neuropsychiatrické symptomy se zlepšily, ale přetrvávaly. CT vyšetření ukázalo rozpuštění plicních a jaterních lézí.
Co si z toho odnést?
Tento případ je připomínkou, jak důležité je být obezřetný při kontaktu s přírodou, a to i na zdánlivě bezpečných místech. I když riziko je nízké, neměli bychom ho podceňovat.
Myslíte si, že bystitu měli zvážit větší opatrnost při kontaktu s divokou přírodou nebo při konzumaci syrové či nedostatečně tepelně upravené zeleniny?