Představte si svět bez slunce, kde život bují díky chemické energii a kde i ti nejobyčejnější tvorové vykazují neuvěřitelné adaptace. V hlubinách pod zemí, na pomezí Řecka a Albánie, vědci narazili na takový svět – jeskynní komplex nasycený sirovodíkem, kde se usídlila neuvěřitelná pavoučí kolonie. To, co zde objevili, mění naše chápání chování pavouků.
Tajemství sirné jeskyně
Vědce zaujal jeskynní systém bohatý na sirovodík, který je zcela odříznut od povrchového světa. Namísto slunečního světla zde energii poskytují bakterie oxidující síru, které tvoří základ místního potravního řetězce. A právě zde se skrývá největší překvapení.
Sto metrů spojených pavoučích domovů
V jedné části jeskyně našla skupina vědců stavbu, která odporuje všem dosavadním představám o samotářské povaze pavouků. Jedná se o obří, hustě propojenou síť o rozloze přes 100 metrů čtverečních. V této struktuře, tvořené kombinací sítí dvou různých druhů pavouků, žije pohromadě více než 111 000 jedinců.
Tento objev, publikovaný ve vědeckém časopise Subterranean Biology, představuje největší zdokumentovanou pavučinovou stavbu na světě a zároveň první zaznamenaný případ koloniálního soužití u druhů, které jsou normálně plaché a samotářské:
- Druh Tegenaria domestica (domácí)
- Druh Prinerigone vagans (nezjistí se přesně v češtině, jde o podzimní pavouček)
Společně zde tvoří fascinující ekosystém, kde oba druhy koexistují bez známek agrese či kanibalismu, přestože jeden druh se primárně stará o stavbu sítě a druhý využívá již existující části.
Potrava z chemie, ne ze slunce
Na rozdíl od povrchových ekosystémů, které jsou závislé na fotosyntéze, jeskynní systém prosperuje díky chemosyntéze. Mikroskopické organismy využívají sirovodík a vytvářejí tak základ potravního řetězce. Malý hmyz a larvy se živí těmito biofilmami, a tím poskytují potravu pro ohromné množství pavouků.
Analýza DNA a izotopů potvrdila, že se tito pavouci živí larvami hmyzu, který je úzce spojen se sirnými bakteriemi. To znamená, že celý komplex, včetně jeho největších predátorů, je poháněn energií ze sirných pramenů.
Vědci si všimli zajímavého rozdílu v mikrobiomu jedinců:
- Pavouci z T. domestica blízko vchodu do jeskyně měli rozmanitější střevní flóru.
- Jedinci hlouběji v jeskyni vykazovali homogennější stravu, což naznačuje specializaci na tento podzemní zdroj potravy.
Nejen chování, ale i reprodukce v izolaci
Tento objev není jen o sociálním chování. Vědci také popsali změny v reprodukčních návycích a genetické divergenci.
Během raného léta se vajíčka u druhu T. domestica objevovala ve vyšších koncentracích a sáčky obsahovaly podstatně více vajíček. Vědci spekulují, že by to mohlo souviset s cyklem hojnosti hmyzu.
Genetické studie odhalily, že jak T. domestica, tak P. vagans se od svých povrchových příbuzných již znatelně liší. To ukazuje, že kolonie v jeskyni není jen dočasným útočištěm, ale dlouhodobě izolovanou a reprodukčně soběstačnou populací.
Fyzické rozdíly oproti povrchovým jedincům nejsou patrné, což naznačuje, že behaviorální adaptace zde proběhla rychleji než morphologická evoluce.
Co vás na tomto neuvěřitelném objevu nejvíce šokovalo? A myslíte si, že podobné kolonie by mohly existovat i v jiných jeskynních systémech?