Představte si ledový, nepřístupný svět, kde i zkušení polárníci spatří jen zlomek toho, co se děje pod hladinou. Antarktida skrývá tajemství, o kterých vědecká komunita pouze spekulovala. A jedním z nich je tuleň Rossův, mořský savec, jehož život se odehrává v místech, kam se běžně nikdo nedostane.
Většina z nás ví jen to, co se objeví na břehu (nebo spíše na ledu). Ale jak se vlastně tento nejtajemnější z tuleňů chová ve svém přirozeném prostředí? Díky
Proč je tuleň Rossův takřka „duch” Antarktidy?
Nejde o to, že by byl neviditelný, ale o jeho extrémně plachou a vzdálenou preferenci bydlení. Tuleň Rossův (
Justin Hofman, podmořský specialista pracující pro National Geographic, strávil v Antarktidě 15 let. Za tuto dobu viděl tuleně Rossova pouhé dva! Ten, kterého se mu podařilo vyfotit, byl jeho druhý, životní setkání. Hofman se domnívá, že se jedná o vůbec

Co víme o tomto vzácném stvoření?
- Unikátní oči: Jsou nejmenší z antarktických tuleňů, ale relativně k tělu mají
největší oči , měřící téměř 7 cm. Jde o adaptaci na lov v husté tmě hlubokého Jižního oceánu. - Extrémní vzácnost: Populace je odhadována na pouhých 40 000 jedinců. Představují jen 1 % všech tuleňů, kteří obývají antarktický mořský led.
- Ztracená data: Většina informací pochází z pozorování, kdy tuleni vylezou na led během krátkého léta, nebo ze ztroskotaných jedinců. Pod hladinou jsou téměř nepolapitelní.
Pohyb, který jsme nikdy neviděli: Jak tuleni loví ve 300 metrech
Většina toho, co vědci věděli o těchto tuleních, byla založena na dedukci. Věděli jsme, že se potápějí, ale jak přesně? A to je moment, kdy fotografie mění pravidla hry.
Tuleň Rossův je specialista na hloubkové ponory. Je známo, že se potápějí více než 100krát denně, přičemž běžně dosahují hloubek 100 až 300 metrů. Tam dole, v temném a mrazivém prostředí, hledají potravu. Jejich jídelníček tvoří hlavně chobotnice, méně pak krunýřovka a ryby.

Ale jak se pohybují, když aktivně loví, a nikoli jen odpočívají na ledu? Snímky poprvé ukazují zvíře v plynulém pohybu.
Co nám fotografie řekly o potápěčském chování?
Díky tomuto náhodnému, ale klíčovému záznamu, mohou vědci studovat detaily, které statické fotky z povrchu neumožňují:
Díky tomuto náhodnému, ale klíčovému záznamu, mohou vědci studovat detaily, které statické fotky z povrchu neumožňují:
- Pozici těla během plavání.
- Opotřebení srsti a fyzickou kondici zvířete.
- Reakci na okolní prostředí (např. jak manévrují kolem menších ker).
Vidět zvíře v jeho elementu, ne omráčené nebo zraněné, je pro ekologii k nezaplacení. Zaznamenaný okamžik dává naději, že i v Antarktidě, jedné z nejvíce prozkoumaných, ale stále nejtajemnějších lokalit, můžeme objevit nové detaily o životě mořských živočichů. Ukazuje se, že i po desetiletích výzkumu máme před sebou celou škálu neznámých. Možná, že nové technologie (jako jsou dálkově řízené ponorky, které dnes běžně využívají třeba česká muzea k průzkumu lodních vraků) nám brzy odhalí ještě více.
A co vy? Jaký oceánský živočich vás fascinuje nejvíce a o kterém byste se chtěli dozvědět více podvodních tajemství?

