Představte si, že se vracíte na místo, kde jste před deseti lety naposledy viděli ztraceného příbuzného, o kterém se myslelo, že je navždy pryč. A on tam je. Přesně takový šok zažili vědci na ostrově Samoa, když v odlehlém deštném pralese Uafato potvrdili opakované pozorování manumey (Didunculus strigirostris). Tento kriticky ohrožený pták, často přezdívaný „malý dodo“, je posledním reprezentantem celého rodu. A jeho objevení není jen lokální zprávou – je to klíčová událost, která se dotýká i nás v srdci Evropy.
Proč by vás, sedící v Praze, Brně nebo Ostravě, měl zajímat jakýsi plachý holub v Pacifiku? Protože tento pták drží nitku, která spojuje dnešní ekosystém s minulostí. Pokud se ztratí, zmizí celá jedna kapitola evoluce. A navíc, jeho boj zrcadlí výzvy, kterým čelíme s naší vlastní přírodou.
Živoucí fosilie na pokraji propasti: Proč je manumea tak výjimečná?
Manumea, vzdálený příbuzný vyhynulého doda, je evoluční relikt. Dalo by se říct, že se jedná o „chodící učebnici dějepisu“. Je to ostrovní zemní holub, adaptovaný na život bez přirozených predátorů – dokud na scénu nevstoupil člověk a s ním invazivní druhy.
- Manumea je jediným žijícím zástupcem rodu Didunculus.
- Její ztráta by znamenala konec celého genetického kmene, který přežil tisíce let.
- Je to národní symbol Samoy a ukazuje křehkou rovnováhu ostrovních ekosystémů, které jsou nejzranitelnější na světě.
Odborníci ze Samoa Conservation Society (SCS) během nedávného průzkumu (v říjnu a listopadu) zaznamenali pět samostatných pozorování. To je obrovská změna – v minulých letech měli štěstí na jediné setkání. Mnoho vědců už se obávalo, že je pozdě. „Co když ptáka nenajdeme? Znamená to, že manumea už neexistuje?“ ptala se Moeumu Uili, koordinátorka projektu SCS.
Proč se teď objevuje častěji? A proč to nestačí
Zvýšený počet pozorování sice vlévá optimismus do žil ochránců, ale zároveň podtrhuje naléhavost situace. Manumea je notoriálně těžké najít. „Najednou se z ničeho nic objeví. Vidíme ho v dalekohledu. Než ale výzkumníci stihnou sundat dalekohled a sáhnout po kameře, pták je pryč,“ popisuje Uili.
Poslední fotografie druhu ve volné přírodě pochází z roku 2013! Tato plašnost, v kombinaci s drsným terénem a vlhkými podmínkami Samoy, činí tradiční sledování velmi nespolehlivým. Proto ochránci přírody stále více spoléhají na pokročilou technologii – bioakustické nástroje a fotopasti.
Predátoři, kteří dodo zahubili: Stejná hrozba pro manumeu
Ironií osudu čelí manumea stejným hrozbám, které stály za vyhynutím jejího slavnějšího bratrance, doda. Patří sem ztráta přirozeného prostředí, lovecký tlak a především invazivní predátoři.
Zatímco nelegální lov se díky osvětovým kampaním na Samoa snížil, invazivní druhy jsou stále největším problémem. Tuleň obecný, krysy a dokonce i divoká prasata jsou hlavními predátory vajíček, mláďat i dospělých manumeí. Joe Wood z Toledo Zoo je neoblomný: „Dopad na manumeu je katastrofální. Vše nasvědčuje tomu, že toulavé kočky jsou hlavní příčinou úbytku.“
Co se teď dělá? (A proč se genetika spojuje s dodo klubem)
K řešení problému invazivních druhů se rozšiřují programy na kontrolu predátorů (cílené odchytávání, obnova biotopů a vzdělávání komunit). To ale stojí hodně peněz a vyžaduje politickou vůli.
Na obzoru se objevuje i high-tech řešení – biobanking (sběr a uchovávání biologických vzorků pro studium genetické struktury). Zajímavé je, že do nepřímé podpory se zapojily i společnosti, které se proslavily kontroverzními plány na „de-extinkci“ vyhynulých druhů, jako je dodo.
Například společnost Colossal Biosciences údajně vyvíjí aplikaci pro identifikaci volání manumey ve volné přírodě, aby bylo snazší odlišit je od podobných druhů a zpřesnit odhady populace. Nicméně, jak varuje evoluční biolog Nic Rawlence, bez obnovy ekosystému jsou genetické hračky k ničemu. „Stále se to scvrkává na tvrdou práci: kontrolu predátorů, obnovu stanovišť a přemístění ptáků.“
Praktické ponaučení: Co si odnést z deštného pralesa Uafato
Příběh manumey nás učí, že kritická ohrožení se neodehrávají jen v televizi. My, v České republice, máme s invazivními druhy také zkušenost. A to je náš praktický tip:
Jak můžete pomoci ohroženým druhům (třeba i těm českým):
- Nikdy nepouštějte ne-původní druhy ven do volné přírody (např. želvičky, okrasné rybky nebo exotičtí mazlíčci).
- Sterilizujte nebo kastrujte kočky s volným pohybem, abyste snížili jejich lovecký tlak na místní ptáky, jako jsou třeba křepelky nebo sýkorky.
U manumey je to kočka, u nás králík, myš nebo plazi – princip je stejný.
- Podporujte lokální iniciativy, které se snaží o obnovu původních českých biotopů a potlačování invazivních druhů (např. bolševník velkolepý).
Objev manumey dává vědcům čas, ale pouze velmi málo. Je to jako dostat nečekaný dárek v poslední vteřině. Zda ho dokážeme využít, záleží na tom, jak rychle dokážeme pochopit, že osud ptáka na opačné straně planety může ovlivnit i nás. Ochrana jednoho druhu chrání celý ekosystém.
Co myslíte, dokážeme po zkušenosti s dodoem zachránit i jeho posledního příbuzného, nebo je lidstvo odsouzeno opakovat stejné chyby?