Představte si neviditelnou hrozbu, která tiše pracuje pod vašima nohama, léta skryta před zraky vědců. Mnozí z nás se při zmínce o znečištění zaměří na úniky ropy nebo plasty, ale skutečné nebezpečí může číhat pod povrchem ve formě těžkých kovů. Nedávný objev ve španělské laguně Mar Menor, jen kousek od oblíbených dovolenkových destinací, odhaluje, že „dědictví starých znečištění“ nás stále dohání. Musíte vědět, co vědci našli, protože mechanismus otravy je pravděpodobně aktivní i u vašich mořských či říčních břehů.
Nečekaný nález pod vodou: Vědci našli neviditelnou „toksickou dálnici“
Laguna Mar Menor, největší slané jezero ve Španělsku, v posledních letech zažívá ekologický kolaps – sinice, úhyn ryb, kalná voda. Všichni vinili především hnojiva z okolních polí. Ale tým doktorky Céline Lavergne z Ústavu mořských věd zjistil, že skutečný problém je hlouběji.
Objevili podzemní řeku – tichý, neviditelný tok pod dnem laguny, který do mořské vody pumpuje rtuť. Nejde o malý únik; odhady hovoří o přibližně jednom kilogramu rtuti ročně, který se dere k pobřeží.
Proč je rtuť skrytá hrozba? Nebezpečná je až její „superforma“
Většina rtuti ve světě pochází z historické těžby a průmyslu. Leží léta zakopaná v půdě a usazeninách. Vypadá to jako problém z minulosti, ale tady je ten háček, který mnozí přehlíží:
- Když se podzemní voda, znečištěná touto historickou rtutí, dostane do mořské laguny, dojde k chemické reakci.
- Ve slané, na kyslík chudé vodě (které v Mar Menoru kvůli znečištění přibývá) se aktivují mikroby.
- Tyto mikroby, jak zjišťuji při studiu podobných případů, dokážou neškodnou anorganickou rtuť přeměnit na methylrtuť – superjed.
Methylrtuť je extrémně toxická, protože se snadno hromadí v potravním řetězci. Představte si to jako kávový filtr, který propouští vodu, ale zachycuje jed. Méně toxická rtuť se „filtruje“ do malých organismů, které sní malé ryby, ty sní větší ryby a největší koncentrace končí na vrcholu, kde číhá na predátory, včetně nás, lidí.
Není to jen problém Španělska. Podobné „podzemní výtoky“ rtuti byly zaznamenány i u pobřeží Kalifornie a v částech Asie. Znamená to, že ačkoli jsme v Evropě podepsali dohodu o snížení emisí rtuti (Minamatská úmluva), s tímto „pohřbeným dědictvím“ nic neuděláme, dokud nepochopíme, kudy přesně teče.
Jak poznat, jestli toto nebezpečí nehrozí i ve vašem okolí?
Mar Menor je jen malým, avšak hlasitým příkladem. V mé praxi se setkávám s tím, že na toxické podzemní zdroje se myslí jen zřídka. V České republice, ačkoli nemáme moře, máme mnoho rekultivovaných průmyslových lokalit a starých dolů (například v Krušných horách, nebo různé lokality na Moravě).
Nejde jen o rtuť, ale o celkový tok znečištěné podzemní vody do povrchových toků a jezer. Mnozí z nás na dovolené u Baltského moře nebo Jadranu neřeší, co se děje pod pláží, kde si děti staví hrady z písku. Studie ukazuje, že musíme začít vnímat proudění podzemní vody do moře jako řeku, ne jako pomalé prosakování.
Praktický návod: Co je nutné udělat, aby se hrozba rtuti zastavila?
Pro komunity žijící z rybolovu, jako je ta u Mar Menor, je to vážné varování. Methylrtuť ohrožuje lidské zdraví; Světová zdravotnická organizace upozorňuje zejména na riziko pro vývoj dětí a neurologické poškození.
Zde je seznam kroků, které vědci naléhavě doporučují pro Mar Menor a pro ostatní ohrožené pobřežní oblasti. Mnoho z toho by mělo být aplikováno i na naše rybníky a přehrady:
- Lokalizace „horkých bodů“: Geologové musí přesně mapovat místa, kde podzemní voda (a s ní i rtuť) vstupuje do laguny nebo moře (často poblíž pláže).
- Snížení živin: Paradoxní, ale platné. Čím méně živin (z hnojiv a odpadu) je v laguně, tím méně klesá kyslík. V prostředí bohatém na kyslík mikroby nevytváří methylrtuť. Snížení hnojení je nejjednodušší způsob, jak se zbavit „superjedu“ na molekulární úrovni.
- Monitoring starých dolů: Musíme zpřísnit kontroly nad opuštěnými průmyslovými a těžařskými skládkami, kde je rtuť nebo jiné těžké kovy pohřbeny.
- Pravidelné testování pískových sedimentů: V laboratořích by se mělo měřit nejenom voda, ale i voda, která vypoukluje z písčitých sedimentů. To je často nejlepší indikátor podzemních toků.
Je zřejmé, že bez mezinárodní spolupráce na čištění starého břemene znečištění se nepohneme. Zatímco úroveň rtuti v rybách z Mar Menor není k dnešnímu dni alarmující, riziko rychle roste. Klimatické změny ohřívají moře, vytvářejí více nízko-kyslíkových zón, a tím dávají zelenou mikrobům, kteří vytváří methylrtuť.
Tento objev nám ukazuje, že problémy životního prostředí mají mnohem hlubší kořeny, než se zdá. Nejde jen o to, co vidíme na hladině, ale o to, co se skrývá pod zemí.
Jaký je váš názor? Překvapuje vás, že největší hrozba pro mořské ekosystémy může proudit skryta pod plážemi, a ne po moři?