Představte si neviditelné oběti: nejohroženější velryby na světě umírají, protože nevíme, kde se nachází jejich potrava. Velryby grónské (Severoatlantická velryba černá) bojují o přežití. Zbývá jich jen asi 370. Dlouho se věřilo, že jediné, co můžeme sledovat, jsou ony samy. Ale vědci z NASA teď obrátili pozornost k úplně jiné věci – k mikroskopickému „červenému zlatu“ oceánu. Zjištění je tak překvapivé, že prakticky mění způsob, jakým chráníme mořský život.
Proč červený plankton z vesmíru?
Mnoho z vás možná sleduje situaci v našich vodách – zhoršující se kvalitu Labe nebo to, jak náročné je udržet čisté nádrže jako je Orlík. Ale globální ekosystém je propojen. Zdraví velryb v Severním Atlantiku se přímo opírá o malého korýše, jménem Calanus finmarchicus, který je pro velryby jako energetická tyčinka.
Tento specifický zooplankton, plný tuků, je hlavním palivem pro velryby grónské, které ho potřebují k nashromáždění energie na dlouhé migrační trasy. Když je potrava vzácná, velryby se vydávají do nebezpečných oblastí – do lodních tras a míst s rybářským náčiním, což často končí smrtelnou srážkou nebo zamotáním.
Doposud se spoléhalo na drahý a časově náročný proces: lodě sítěmi sbíraly vzorky planktonu a počítaly je ručně. To je jako snažit se zjistit, co se děje na celé D1, tím, že se podíváte jen na jeden kilometrový úsek u Brna. Úplně k ničemu!
Astronauté se učí číst barvy oceánu
Tým Rebekah Shunmugapandi z Bigelow Laboratory se zaměřil na Mexický záliv, kde se tyto korýši shlukují. Využili satelit NASA Aqua a jeho senzor MODIS (Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer).
A tady je ten nečekaný trik: Calanus finmarchicus je bohatý na červený pigment zvaný astaxanthin. Když se plankton shromáždí blízko hladiny, mírně změní způsob, jakým se sluneční světlo odráží od oceánu. V podstatě absorbuje modrozelené světlo.
Byly vytvořeny speciální mapy barev, které odhalily abnormální „červené zóny“. V jedné zóně byl odhad hustoty ohromující: asi 150 000 jedinců na metr krychlový. To je pro velryby hostina!
- Senzor MODIS: Měří odražené vlnové délky světla.
- Červená barva = Tuk: Velryby hledají tuk v planktonu, který se projevuje červenou barvou astaxanthinu.
- Digitální knihovna: Vědci porovnali skutečné barvy oceánu s modely s planktonem a bez něj. Pokud je barva „červenější“, než by měla být, je tam plankton.
Tento postup byl poprvé testován v Norském moři, kde se podařilo odhalit shluky planktonu o rozloze přes 1000 kilometrů čtverečních! Tento objev dokazuje, že velkovýskyt zooplanktonu dokáže měnitelně ovlivnit barvu oceánu v regionálním měřítku.
Praktická hodnota: Jak chráníme velryby díky satelitům
V mé praxi je nejdůležitější spolehlivost dat. Vědci potvrdili spolehlivost satelitních snímků porovnáním s daty z takzvaného Continuous Plankton Recorder (CPR) – nástroje, který je vlečen loděmi a sbírá vzorky. Shoda dat potvrdila, že neobvyklé červené vzory odpovídaly hustým shlukům Calanus finmarchicus.
Pohyb velryb je pevně spojen s těmito shluky. Když mapy planktonu ukážou, že se jídlo přesouvá, můžeme předvídat, kam se vydají velryby.
Jaké kroky to umožní?
- Předpověď migrace: Vědci budou moci předpovídat, kam velryby pravděpodobně zamíří během sezóny.
- Včasná reakce: Úřady mohou rychleji zavést dobrovolné zpomalení plavby lodí, dočasně uzavřít rybolovné oblasti nebo upravit plavební trasy.
- Integrace dat: Satelitní mapy se budou spojovat s hlášeními o aktuálním výskytu velryb. Taková úroveň predikce byla ještě před pár lety v oblasti ochrany mořského života nerealizovatelná.
Největší hrozby pro velryby jsou srážky s loděmi a zamotání do rybářských sítí. V Česku sice nemáme velryby, ale představte si, že byste dokázali s takovou přesností sledovat migraci našich divokých ptáků nebo kam loví vzácní dravci na Šumavě. To je přesně ta úroveň ochrany, kterou teď NASA díky optické metodě přináší. Nikdo dříve nevěděl, že se dá Calanus finmarchicus sledovat tímto optickým způsobem.
Budoucnost je v přesnější barvě
Aktuálně používaný senzor MODIS už sice stárne, ale jeho nástupce je na cestě: satelit PACE (Plankton, Aerosol, Cloud, ocean Ecosystem).
PACE bude schopen detektovat přes 280 pásem odraženého světla. To je obrovský skok v citlivosti! Zkuste si představit, že kupujete v místním obchodě barvu na zeď. Dnes máme odstíny A a B. Zítra budeme mít 280 různých odstínů červené, abychom přesně odlišili, zda vidíme pouze zooplankton, nebo třeba hnědé řasy blízko pobřeží.
Tento vývoj ukazuje, jak se vesmírné technologie NASA stávají klíčovými nástroji pro řešení reálných problémů na Zemi. Odhalení mikroskopického korýše z oběžné dráhy může zajistit přežití jednoho z největších tvorů naší planety.
Co si myslíte, dokážeme díky satelitnímu sledování potravy zachránit velryby z kritického ohrožení?