Představte si, že by během pár dní zmizela většina Šumavy – a s ní i nejvzácnější obyvatelé. Přesně takový šok se odehrál v Indonésii. Koncem listopadu zasáhl Severní Sumatru cyklon Senyar, který přinesl přes 1000 mm srážek. V důsledku toho nastaly sesuvy půdy a záplavy, které zničily tisíce hektarů pralesa Batang Toru. Proč by vás to mělo zajímat? Protože v tomto ekosystému žije méně než 800 jedinců jednoho z nejvzácnějších lidoopů na Zemi. Ztráta, ke které došlo, je pro ně doslova katastrofická a ukazuje, jak rychle může klimatická krize zničit to, co jsme desítky let chránili.
Neviditelná katastrofa: Když zmizí 4000 hektarů lesa
Když se v Česku řekne vichřice, myslíme na popadané stromy a zpožděné vlaky. To, co se stalo v Batang Toru, je jiná liga. Deště byly tak silné, že se celé svahy strmých kopců jednoduše sesunuly dolů. Podle satelitní analýzy, kterou provedl tým biologického antropologa prof. Erika Meijaarda, bylo poničeno:
- Nejméně 3964 hektarů pralesa bylo kompletně zničeno. Půda je holá, stromy zmizely.
- Dalších 2487 hektarů je pravděpodobně zasaženo, což znamená, že jsme mohli ztratit oblast velikosti pražského obvodu.
„Tato místa se na satelitních snímcích jeví jako holá půda, kde ještě před dvěma týdny stál prales,“ uvedl Meijaard. Muselo to být v té džungli peklo. Mnozí z nás si neuvědomují, že extrémní počasí může mít takto brutální fyzické následky.
Tapanulijští orangutani: Druh s nejpomalejší „návratností“
Proč je ztráta několika desítek hektarů takový problém? Jde primárně o vzácného orangutana tapanulijského (Pongo tapanuliensis), který byl uznán jako samostatný druh teprve v roce 2017. Jeho populace čítá méně než 800 jedinců a je izolována pouze do tří malých míst na Sumatře. Oblast, kterou cyklon zničil, držela zhruba polovinu těchto zvířat.
Orangutani se množí velmi pomalu. Samice porodí mládě jen jednou za šest až devět let. Ztráta byť jen malého počtu dospělých jedinců tak dokáže zvrátit desetiletí ochranných snah.
Odhady v terénu jsou děsivé. Tým profesora Meijaarda předpokládá, že bouře si vyžádala život 33 až 54 orangutanů. To představuje úmrtnost 6,2 až 10,5 % populace během několika dnů. Pro srovnání, roční úmrtnost vyšší než 1 % již ohrožuje druh nevratným úpadkem.
Záchranáři našli poblíž vesnice Pulo Pakkat alespoň jednu mrtvolu orangutana, částečně pohřbenou v bahně a kládách. Jak řekl Deckey Chandra, expert na ochranu orangutanů: „Dříve sem chodili jíst ovoce. Nyní se to stalo jejich pohřebištěm.“
To nejdůležitější: Jak fungují lidoopi a proč jsou tak křehcí?
Orangutani jsou neuvěřitelně závislí na svém prostředí. Na rozdíl od nás, kteří si můžeme jednoduše nakoupit jídlo v místní Bille nebo Lidlu, oni mají přesně zmapované, kde v sezonu najdou své ovoce (což pro vás funguje stejně jako znalost nejlepších hřibovitých míst u nás na podzim).
Když jim cyklon zničí zdroje potravy a jejich domovy, jsou vystaveni obrovskému fyziologickému stresu. Musí se přesunout do neznámých, často degradovaných oblastí, které jsou blíže lidem. A tam hrozí další nebezpečí — pytláctví nebo zranění.
Praktická ukázka: Extrémní počasí znásobené lidmi
Podobné je to i v našem regionu. Když na Moravu přijde sucho, zemědělci volají po rychlé pomoci. Když přijde extrémní povodeň. V Sumatře byl tento jev zesílen faktorem, o kterém se v českých zprávách moc nemluví: Kácení lesů a palmový olej. Čím méně původního lesa, tím menší je schopnost půdy vsáknout vodu, a tím horší jsou sesuvy. V důsledku toho, co by dříve byla jen silná bouře, se dnes stala apokalypsou.
Vědci odhadují, že kvůli změně klimatu způsobené člověkem se pravděpodobnost a intenzita takové extrémní události zvýšila o 9 až 50 %.
Indonéské ministerstvo životního prostředí na čas zastavilo veškerou soukromou činnost v oblasti Batang Toru, ale škoda je už obrovská. S rozbitým lesem a roztroušenou populací orangutanů vstoupil závod o zamezení prvnímu vyhynutí lidoopa v moderní historii do nové, kritické fáze.
A co si z toho odnést vy, čtenáři v České republice? Ekologické katastrofy se neomezují jen na vzdálené ostrovy. To, co se děje na Sumatře, je zrcadlem křehkosti ekosystémů, ať už zde v Jizerských horách nebo tisíce kilometrů daleko. Ztráta vzácného druhu je vždy ztrátou pro celý planetární systém, na kterém závisíme i my.
Jaký je podle vás ten nejzásadnější krok, který by mezinárodní společenství mělo nyní udělat pro záchranu těchto orangutanů?