Představte si, že stavíte dům s partnerem. Trvá to roky, hádáte se o každou cihlu, a nakonec se rozhodnete, že vedle postavíte druhý dům – ale koupíte si prefabrikát od souseda. Přesně tak se teď cítí Francie a Itálie. Německo udělalo velký obrat: místo aby čekalo na Eurodron, který se vleče, schválilo nákup špičkových amerických dronů MQ-9B SeaGuardian.
Proč je to důležité? Tenhle nákup za miliardy eur není jen o dronu. Je to rozhodnutí, které otřásá základem evropské obrany a ukazuje, že Berlín už nechce hrát hru na „symbolickou suverenitu“, když jde o skutečnou bezpečnost. Tohle musíte vědět, protože ovlivní i české zájmy v NATO.
Proč evropská spolupráce selhává?
Vždy mluvíme o „strategické autonomii“ Evropy, ale v zákulisí je často jen byrokratický guláš. Německo se mělo podílet na dvou klíčových projektech s partnery:
-
Eurodron: Vlajková loď EU, vyvíjená Airbusem, Leonardem a Dassaultem. Je to projekt, který je léta opožděný, drahý a, upřímně řečeno, nenabízí takové schopnosti, jaké Německo potřebuje.
-
MAWS (Maritime Airborne Warfare System): Předpokládaný nástupce stárnoucích námořních hlídkových letounů. Po tom, co Berlín v roce 2021 koupil americká letadla P-8A Poseidon a teď ty drony, je MAWS prakticky mrtvý.
Víte, v čem je největší problém evropských projektů? Každá země tlačí svou národní firmu, výsledkem je kompromis, který funguje jako káva bez kofeinu – vypadá to jako řešení, ale postrádá to sílu. Německo už dál nechtělo hrát tu hru, kde je rychlost obětována ve prospěch geopolitické rovnováhy.
3 zásadní důvody, proč SeaGuardian v Berlíně vyhrál
Když jsem analyzoval data Bunderstagu a General Atomics, uviděl jsem tři hlavní pilíře, které rozhodly ve prospěch USA:
1. „Potřebujeme to teď, ne za pět let“ (Rychlost dodání)
Po invazi na Ukrajinu se bezpečnostní prostředí v Baltském moři a Severním Atlantiku dramaticky změnilo. Německé námořnictvo potřebuje okamžité kapacity pro sledování ponorek a dlouhodobý průzkum. MQ-9B SeaGuardian je ověřený systém. Je to produkt, který už létá v USA, Japonsku a u dalších spojenců. Zatímco Eurodron je stále prototyp, „SeaGuardian“ je realita, kterou lze nasadit hned.
2. Skutečná kompatibilita s NATO (Interoperabilita)
Moderní válčení je o sdílení dat. Německo už kupuje americké hlídkové letouny P-8A Poseidon. Spojením těchto letounů s americkými drony vznikne dokonale sehraný tým. Drony SeaGuardian umějí vysílat a přijímat data se standardy NATO, které jsou v současné době nejdůležitější. Evropské systémy často vyžadují složité a drahé úpravy. Berlín sází na jistotu a snadné propojení.
3. Klíčová schopnost, kterou Evropa nenabízí (Multifunkčnost)
MQ-9B je námořní varianta slavného dronu Predator. Dokáže letět přes 30 hodin v kuse a je vybaven sonary MX-20 a radary SeaVue. Co je pro Němce nejdůležitější: dokáže shazovat akustické bóje pro detekci ponorek. Takové námořní schopnosti jsou v současnosti pro Eurodron nedosažitelné. Rusko posiluje svou přítomnost a Berlín potřebuje nástroj, který dokáže potopit jehlu v kupce sena – tedy v obrovském oceánu.
Český úhel pohledu: Proč je to pro nás ponaučení
Sledujeme-li tendence v České republice ohledně modernizace armády (např. nákup F-35), je evidentní, že i malé země volí ověřené high-tech systémy, byť jsou od USA, před méně jistými, i když politicky „přátelštějšími“ evropskými alternativami. Spoléhat se na to, že politický tlak udrží projekt při životě, je v dnešní době riskantní strategie.
Co si z toho vzít do praxe?
Německý manévr je jasný signál, že když jde o reálnou bezpečnost (a investici 50 miliard eur), politické symboly jdou stranou. Pokud si vybíráte jakoukoli technologii nebo nástroj (ať už je to dron, nebo software pro vaši firmu), držte se tohoto pravidla – ptejte se:
-
Funguje to už teď? (Potřebuji hotový produkt, ne slib.)
-
Je to kompatibilní se zbytkem mého systému (NATO, v případě státu)?
-
Jak rychle se to dá nasadit?
Německo vsadilo na schopnost a rychlost dodání. A to je podstatné. Součástí balíku investic Německa jsou i další, rychlé a ověřené nákupy, od raket TAURUS až po moderní dělostřelectvo RCH 155.
Závěr: Suverenita na prvním místě, ale jaká?
Německo neopouští Evropu, ale redefinuje termín „suverenita“. Nejde o to mít všechny hračky z vlastní výroby, ale o to mít nejlepší možné nástroje pro obranu země, a to co nejdříve. Jestliže evropský projekt tyto nástroje nedokáže dodat, státy se obrátí jinam.
Co myslíte vy? Je pro Evropu horší nákup amerických dronů, nebo ustavičné zpoždění a kompromisy u vlastních projektů?