Příroda je plná paradoxů. Jedna z nejaktivnějších sopek na světě, havajská Kilauea, je symbolem ničivé síly bohyně Pelé. Jen měsíce poté, co její erupce zničila monitorovací kameru USGS, se na internetu objevila fotografie, která obletěla celý svět. Místo ohnivého běsnění na ní vidíme lávový proud, který se zdá, že se usmívá. Proč je tento snímek tak důležitý a co prozrazuje o dualitě přírody, kterou často přehlížíme?
Čtete to správně. V chaosu lávy, ničení a vulkanických „tornád“ se vynořil moment nečekaného klidu a téměř lidské emoce. Tento snímek, který zachytil zkušený fotograf Mick Kalber, ukazuje Kilaueu v naprosto novém světle. Není to jen optická iluze; pro mnohé obyvatele Havaje představuje silný symbol naděje, který přichází právě teď.
Od ničení k úsměvu: Jak se mění tvář Pelé
Kilauea, nacházející se na Velkém ostrově, je ikonou vulkanické činnosti. Pro místní je domovem bohyně Pelé, vládkyně ohně, vulkánů a také tvoření. Známá je pro svou temperamentní povahu. V naší české kotlině sice neřešíme lávové proudy, ale každý z nás ví, jak rychle dokáže matka příroda přejít z tichého klidu do bouřlivé síly. Na Havaji je to však dotaženo do extrému.
Vzpomínám si, když jsem prvně viděl záběry z dřívějších erupcí Kilauey. Bylo to dechberoucí, ale zároveň děsivé. Představte si, že se lávové proudy šíří rychlostí auta, pohlcují infrastrukturu a ničí to, co se budovalo generace. Není divu, že před pár lety vedla erupce k vysídlení komunit a zničení krajiny.
Co přesně zachytil Mick Kalber
V prosinci 2025 se však naskytl pohled, který vyvrátil veškeré představy o „rozzlobené sopce“. Fotograf Mick Kalber, který mapuje vulkanickou aktivitu po léta, zachytil v lávových proudech formaci, která připomínala naprosto dokonalý úsměv. Fotografie se okamžitě stala virální.
Proč nás to tak fascinuje? Protože jde o dokonalý příklad principu Informační mezery z psychologie, který jsem si v praxi mnohokrát ověřil:
- Víme, že sopky jsou nebezpečné (kontext).
- Vidíme, že se sopka „usmívá“ (výsledek).
- Nechápeme, proč se to stalo (mechanismus, který nás nutí kliknout a číst dál).
Tento vizuální paradox je tak silný, protože v krajině definované zkázou se objevil výraz tepla a míru. Vypadá to, jako by se sama sopka rozhodla na chvíli vtipkovat.
Praktická lekce z Havaje: Cyklus tvoření a ničení
Mnozí přehlížejí, že Pelé má v havajské mytologii duální povahu. Ničí, ale také tvoří. Lávové proudy z Kilauey sice pohltí lesy a domy, ale zároveň tvoří novou pevninu. Ta je po čase neuvěřitelně úrodná. Je to princip, který vidíme i v našich životech. Velké změny často přicházejí po velkém chaosu.
Ničení je v tomto kontextu jen předstupněm k obnově. A právě úsměv sopky je vizuální pomůckou pro pochopení tohoto cyklu.
Jak můžeme tento princip aplikovat lokálně, třeba v Česku? Vzpomeňme si na zimní období. Abyste na jaře měli krásnou trávu, musíte ji na podzim seřezat a v zimě „nechat zničit“ mrazem. Stejně tak některé české firmy, aby se poučily z krize, musejí nejprve snést velké ztráty a ničení starých, nefunkčních procesů.
Fascinující na tomto snímku je tedy poselství, které nese: i v největším ohni chaosu může existovat nečekaný moment klidu, krásy a humoru. Není to jen geologický úkaz, je to kulturní a psychologický signál.
Kilauea nám připomněla: Děsivé věci se mohou dít i s úsměvem.
Finále
Kilauea zůstává jedním z nejpřitažlivějších fenoménů. Její aktivita potvrzuje, že přírodní síly jsou nevyzpytatelné, avšak dokáží nás překvapit i pozitivně. Ať už byl „úsměv“ jen náhodný útvar lávy nebo zpráva od bohyně Pelé, stal se symbolem. Ukazuje, že katastrofy nejsou jen o konci, ale i o novém začátku.
Jaký je váš názor? Vidíte v tom jen náhodnou hrou světla a stínu, nebo má příroda někdy smysl pro humor?