Představte si místo, které si drží krutý rekord jako nejsušší bod Severní Ameriky. Údolí smrti v Kalifornii je synonymem pro spalující horko a nekonečné solné pláně. A přesto se stalo něco, co meteorologové i místní považují za malý zázrak: objevilo se tam jezero.

Nejde o žádnou malou louži. Jedná se o vzkříšení starověkého jezera Manly, které je desítky tisíc let staré. Proč vás to má zajímat? Protože tento příběh ukazuje, jak rychle a nečekaně se dokáže příroda i ve zdánlivě neměnném prostředí změnit. A věřte mi, je v tom víc, než jen pár dešťových kapek.

Proč se poušť na podzim proměnila v jezero? Pravidlo „specifického objektu“

Když se řekne Údolí smrti, většina z nás si představí teploty přes 50 °C. Ale co se stalo loni na podzim, to byste nečekali. Během několika měsíců tam spadlo víc vody než za celý typický rok. Národní parková služba uvedla jasná čísla:

Mezi zářím a listopadem napršelo 2,41 palce (cca 61 mm).
Jen v listopadu padl rekord z roku 1923, když napršelo 1,76 palce.

Představte si, že by na Vysočině, kde jste zvyklí na průměrných 50 mm srážek za měsíc, najednou za týden spadlo 500 mm. Přesně takový šok zažila tato vyprahlá krajina. Půda, která je zvyklá pouhou vodu odpařovat, tentokrát kapitulovala.

Jezero Manly, kdysi masivní vodní plocha táhnoucí se přes 160 km s hloubkou až 200 metrů, vzniklo v dobách ledových. Když se oteplilo, zmizelo a zanechalo po sobě jen solné koryto Badwater Basin.

Jak poznáte, že jezero Manly se skutečně vrátilo?

Když se v loňském roce (2023) objevilo jezero po hurikánu Hilary, bylo ve své největší fázi dokonce splavné pro kajaky. Tehdy měřilo mezi 45 a 90 cm hloubky a vydrželo šest týdnů.

Současná verze je sice skromnější a v mnoha místech „nedosahuje ani k vašim kotníkům,“ jak uvedla parková služba, ale vizuální dopad je obrovský. Je to zrcadlová plocha uprostřed nekonečné pustiny, která láká turisty z celého světa, včetně těch, kteří teď s cestovní kanceláří z Brna plánují výlet do západních USA.

Tajemství „Zlatého zrcadla“: Jak jezero proměnilo turismus

V praxi se ukázalo, že nekonvenční jevy generují peníze. Pracovníci místních hotelů, jako je Death Valley Inn, hlásí nárůst návštěvnosti o 20 až 30 procent. Pro místní ekonomiku je to dar z nebes, který se může klidně srovnávat s nečekaným prodejem ručně vyráběných vánočních ozdob na trzích v Praze.

Místní zaměstnanec Katt popsal jezero takto: „Je to spíš brouzdaliště než jezero. Je jako velmi, velmi široké koryto bez proudu.“ Ale právě tato zdánlivá jednoduchost vytváří vizuální zázrak. Proč lidé cestují tisíce kilometrů, aby viděli kalnou vodu sahající po kolena?

Odpověď: Kvůli optickému klamu.

Neuvěřitelné odrazy zasněžených vrcholů hor Sierra Nevada ve stojaté pouštní vodě jsou neodolatelné pro každého fotografa a milovníka přírody. Je to jako zrcadlo, které poušť nasadila jen na pár týdnů.

Praktický tip: Odkud získat ten nejlepší snímek?

Pokud byste náhodou plánovali cestu do Údolí smrti, parková strážkyně Nichole Andlerová má jasné doporučení: „Jedny z nejlepších výhledů na jezero jsou z vyhlídky Dante’s View. A východ slunce je skvělý čas, kdy to vidět.“ V chladnějším období, jako je nyní, existuje naděje, že jezero vydrží déle, možná i do nového roku, než ho Slunce a vítr definitivně vypaří.

VAROVÁNÍ: Cesta k pohádkovému výhledu skrývá rizika. Bohužel, záplavy, které jezero vytvořily, zničily infrastrukturu. Mnoho silnic v parku je pokryto naplaveninami a jsou neprůjezdné. Pokud si nechcete volat záchranu ze zapadlého terénního auta, jako by se vám to stalo někde na Šumavě po mimořádné sněhové kalamitě, držte se hlavních, udržovaných tras a parkujte jen na určených místech.

Co se stane teď? Očekávání „superbloomu“

Vědci a parkoví správci teď s napětím sledují i jiný jev. Naděje vzbuzuje možnost tzv. „superbloomu“ na jaře – masivního kvetení, kdy se poušť pokryje kobercem květin. Naposledy se to stalo v roce 2016 a tehdy to přitáhlo ještě více pozornosti než samotné jezero.

Listopadové deště sice dodaly půdě dostatek vláhy, ale kvetení není zaručeno. Záleží i na dalších faktorech: načasování, absorpci půdy a teplotních vzorcích. Parkoví úředníci zdůrazňují, že je příliš brzy na jásot.

Jezero Manly je tak pomíjivou připomínkou toho, že i místa, která se zdají být trvale suchá, mají paměť na vodu. Zatímco jezero nabízí úchvatný pohled do minulosti, učí nás to respektovat, jak rychle a nečekaně se dokáže planeta měnit – ať už jde o extrémní sucho, nebo nečekané záplavy.

A teď otázka pro vás: Jaký nečekaný jev jste ve svém regionu (třeba i v České republice) za posledních pár let zažili, který vám ukázal sílu nebo nečekanou změnu přírody?