Představte si klid. Tiché, odlehlé mořské jeskyně, které po tisíce let sloužily jako bezpečné útočiště pro ohrožené druhy. Nyní však vědci objevili něco, co mění klid v alarmující hrozbu. Mořské jeskyně, zejména ty ve Středomoří u Kypru, se přeměnily v největší skrytou past na plasty. A ohrožuje to tvory, kteří je zoufale potřebují k přežití.
Plastové znečištění už dávno není problémem jen vzdálených oceánů. Nový výzkum odhalil, že tyto izolované jeskyně, které jsou kritické pro populaci tuleně středomořského, jsou doslova zahlceny odpadem. Musíte vědět, proč přesně se tyto jeskyně staly nejhoršími sklady odpadu a jaký je ten nejděsivější nález: nová toxická látka zvaná „plastitar“.
Zapomenutá skládka: Proč se plast z jeskyně nedostane ven?
Vědci zkoumali jeskyně, které byly v minulosti při výzkumu mořského odpadu často přehlíženy. Zjišťovali tak, kolik neviditelného odpadu se v nich skrývá. Výsledky, publikované v Marine Pollution Bulletin, jsou šokující. V každé zkoumané jeskyni našli odpad. V některých případech koncentrace dosahovala až 97 kusů na metr čtvereční, což je daleko více než na mnoha proslulých plážích.
Vidíte sami, že jeskyně fungují jako přirozené pasti. Odpad vplave dovnitř, ale už se nedostane ven. Vzhledem k tomu, že jsou částečně ponořené a chráněné před silnými proudy, uvnitř se hromadí plasty. To je obrovský rozdíl oproti otevřeným břehům, kde příliv a odliv nečistoty zase odnese. Zde se plasty hromadí v relativně klidném prostředí.
V praxi jsem si všiml, že nejpřekvapivější je poměr zastoupeného odpadu. Z více než 24 000 položek (vážících dohromady 176 kg) tvořily největší část:
- Rozbité kousky plastu (fragmenty).
- Kusy polystyrenu (expandovaného polystyrenu).
- Plastové obaly a lahve.
Horší než samotný objem je ale fakt, že tyto plasty se rozpadají na mikroplasty, které je téměř nemožné z prostředí odstranit.
Největší hrozba z hloubky: Toxický „plastitar“
A teď k tomu nejdůležitějšímu a nejděsivějšímu objevu. Vědci našli novou formu kontaminace, kterou nazvali „plastitar“. Zní to jako sci-fi, ale je to realita.
Plastitar je lepkavá černá hmota, která vzniká smícháním zbytků plovoucího dehtu (tar) s mikroplasty a makroplasty. Vytváří tak krustu podobnou asfaltu, která pokrývá stěny a podlahy jeskyně. Zní to děsivě, a taky, že je!
Jak plastitar ohrožuje tuleně středomořské
Tato toxická krusta představuje přímou katastrofu pro kriticky ohroženého tuleně středomořského (Monachus monachus).
Proč jsou právě tito tuleni tak zranitelní? Protože jeskyně jsou pro ně poslední bezpečné útočiště před lidským rušením a rozvojem pobřeží. Používají je k odpočinku, páření a hlavně k výchově mláďat.
Jeskyně se skládají z dlouhých chodeb. Mléká se obvykle uchylují do nejzazších, nejbezpečnějších částí, kde jsou chráněna před vlnami. A zde je ta ironie:
- Právě v nejzazších, nejbezpečnějších částech jeskyní se hromadí největší koncentrace odpadu.
- Toxické vrstvy plastitaru pokrývají místa, kde by se měli tuleni bezpečně ukrývat a odpočívat.
- I když nebyly zaznamenány přímé úmrtí tuleně kvůli velkému odpadu, microplasty byly již nalezeny v jejich trávicím traktu.
Experti se obávají, že plastitar může zkompromitovat rozmnožovací schopnosti a zdraví celé populace. Z bezpečné kolébky se stává toxický domov.
Co můžeme teď dělat? Praktická hodnota
Nyní se možná ptáte, jak může jednotlivec z Česka pomoci jeskyním u Kypru. Moře sice nemáme, ale plastová krize má globální rozměry. Mnozí přehlížejí, že velká část znečištění proudí hlavně z řek a z domácností. Pokud se chystáte letos na dovolenou ke Středozemnímu moři, nebo kamkoli jinam, zkuste toto:
Životní hack: „Pravidlo prázdné láhve“
Když jste na pláži nebo v přírodě (třeba i v našich českých lesích), nikdy nenechávejte PET lahev na místě jen proto, že je „prázdná a lehká“. V mé praxi jsem si všiml, že i prázdný kousek plastu má obrovskou šanci skončit v moři a stát se mikroplastem. Raději láhev sešlápněte a vezměte s sebou do nejbližšího koše. To samé platí pro polystyrenové obaly od jídla. Zkuste volit raději lokální bistra s vratným nádobím.
Musíme pochopit, že plast, který hodíte dnes ve Zlíně nebo v Praze, má cestu až do moře, kde se z něj stane toxická hmota ohrožující tuleně.
Tento objev slouží jako ostré probuzení. Ochrana mořských jeskyní musí být naší prioritou, pokud nechceme ztratit některé z nejzranitelnějších druhů na planetě.
A teď pro vás. Překvapilo vás zjištění, že jeskyně jsou horší „plastové pasti“ než otevřené pláže? Jaké místní návyky při nakládání s plastem byste navrhli změnit?