Představte si, že máte v ruce dílek obrovské skládačky lidské historie. Několikrát za život se najde kus, který úplně změní to, jak si celý obraz pamatujeme. Přesně to se stalo s objevem nové, neuvěřitelně kompletní kostry Homo habilis v Keni. Dosud jsme měli jen útržky, teď máme šanci vidět celou postavu. Je to důvod, proč byste měli číst dál, pokud vás zajímá, odkud vlastně jsme.
Homo Habilis: Klíčový hráč na cestě k nám
Znáte to, když se řekne „první člověk“? Často si představíme někoho, kdo už vypadá skoro jako my. Ale Homo habilis, který žil před více než 2 miliony let, stál na samotném pomezí. Byl jakýmsi přechodovým článkem mezi našimi předky podobnými opicím, jako byla slavná „Lucy“, a pozdějšími, známějšími formami jako Homo erectus. Měl na svědomí jednu z prvních revolucí – začal používat kamenné nástroje. A právě teď objevená kostra KNM-ER 64061 nám o něm říká víc, než jsme kdy čekali.
Svaly jako u lidoopů, ale i něco víc
Největší rozruch způsobily pažní kosti. Na rozdíl od pozdějšího Homo erectus, který už měl proporce blíže lidským, si Homo habilis zachoval dlouhé a silné paže. Vypadají víc jako ruce australopitéků. To nás nutí přehodnotit, jak vlastně tito naši předci žili.
„Končetiny Homo habilis se stávají stále ostřeji v centru pozornosti,“ vysvětluje Ashley Hammond, paleoantropolog z Katalánského institutu paleontologie. „Nová kostra potvrzuje, že paže byly poměrně dlouhé a silné. Co ale stále zůstává záhadou, je stavba a proporce dolních končetin.“
Tyto objevy totiž nabourávají naše staré představy o tom, jak se Homo habilis pohyboval. Byl víc na zemi, nebo pořád lezl po stromech? Ty dlouhé paže by naznačovaly aktivní život v korunách stromů, ale jestli se už uměl plně postavit na dvou, to zatím nevíme jistě. Je to jako mít doma perfektně zachovalý rám jízdního kola, ale chybí mu pedály.
Záhada spodní části těla: Proč na ní tolik záleží
Jedna z největších záhad kolem kostry Homo habilis je nedostatek pozůstatků dolních končetin. Přestože paže známe detailně, o tom, jak tento druh chodil a pohyboval se, stále tápeme.
Vědci si všímají, že zachované části pánve naznačují, že Homo habilis mohl mít chůzi podobnější lidské než dřívější australopitékové, možná se trochu podobala chůzi Homo erectus. Ale bez úplné sady kostí z nohou a chodidel musíme jen spekulovat o přesném postoji a pohybu.
Co nám chybějící kosti řeknou?
Tyto chybějící kosti by mohly poskytnout klíčové informace. Zjistili bychom, zda Homo habilis kráčel s podobnou délkou kroku jako moderní lidé, nebo si stále zachovával některé vlastnosti svých předků podobných opicím, jako jsou delší, zakřivené prsty schopné uchopit větve stromů. To by pro nás byla revoluční zpráva o tom, jak brzy v naší evoluci došlo k plnému přechodu na život na zemi.
Jak to zamává s naším pohledem na evoluci?
Objev této pozoruhodně zachovalé kostry může mít obrovský vliv na naše pochopení rané lidské evoluce. Předtím nám chybělo mnoho informací, protože jsme měli jen zlomky fosilií Homo habilis. Nový objev nám umožňuje detailněji studovat přesnou anatomii tohoto klíčového druhu.
Vzniká tak klíčová otázka: Byl Homo habilis přímým předkem Homo erectus, nebo tyto druhy koexistovaly a sdílely společného předka? Koexistence více druhů homininů v Africe, jako byli Homo habilis, Homo rudolfensis a dokonce i raní Homo erectus, komplikuje evoluční strom. Tato nově objevená kostra nám může pomoci tuto složitou síť rozmotat a poskytnout jasnější obraz.
Nové pohledy na používání nástrojů a myšlení
Kromě fyzických vlastností vyvolává kostra Homo habilis také otázky o jeho kognitivních schopnostech a roli ve vývoji lidské kultury. Jako jeden z prvních známých uživatelů nástrojů měl Homo habilis pravděpodobně primitivní chápání tvarování kamenů a jiných materiálů pro praktické využití.
Zlepšená stavba paží, která mohla být uzpůsobena pro přesné a kontrolované pohyby, mohla být klíčová pro výrobu těchto nástrojů. Tento objev přidává další důkazy o tom, že raní homininové byli schopni komplexního chování mnohem dříve, než jsme si mysleli.
I když Homo habilis nebyl tak pokročilý jako pozdější druhy, jako Homo erectus, pokud jde o velikost mozku a sofistikovanost nástrojů, jeho kognitivní schopnosti byly pravděpodobně mnohem dál než u australopitéků. Nová kostra, díky lepšímu pochopení jeho fyzických rysů, nám poskytuje jasnější obraz toho, jak tito raní předci interagovali se svým prostředím a jak se adaptovali na měnící se podmínky.
Co myslíte, jaké další překvapení nám tato kostra ještě odhalí?