Věděli jste, že kusy evropských ledovců nyní odpočívají v Antarktidě? V lednu 2026 vědci slavnostně otevřeli první „svatyni“ pro ledovcové vrty, kde se uchovává vzpomínka na atmosféru Země. Tento projekt, který se skrývá před rychlým táním hor, je nejen vědeckým počinem, ale i symbolem naší snahy zachránit planetu pro budoucnost.
Monumentální cesta z Alp na antarktickou plošinu
Dva ledovcové vrty, vytěžené z Mont Blanku a Grand Combinu, se vydaly na cestu dlouhou přes padesát dní. Po překonání Středozemního moře, Atlantiku a Tichého oceánu dorazily vzorky o váze 1,7 tuny do Antarktidy. Tam byly pečlivě uloženy devět metrů pod povrch sněhu, kde teplota celoročně neklesá pod –52 °C.
Kritické udržení chladu
Celá logistika byla závislá na takzvaném „chladícím řetězci“. Vzorky byly udržovány na přísných –20 °C po celou dobu transportu. Jakékoli narušení tohoto řetězce by znamenalo nevratnou ztrátu cenných dat.
Podzemní trezor tvarovaný přírodou
Svatyně v Antarktidě není obyčejný archiv. Je to jeskyně vytesaná přímo do antarktického sněhu, dlouhá 35 metrů a vysoká i široká pět metrů. To vše bez použití betonu, oceli či mechanického chlazení.
Antarktida jako přirozená chladnička
Díky extrémně stabilnímu klimatu Antarktidy není pro uchování vzorků potřeba žádná umělá technologie. Stabilní teplota kolem –52 °C je ideální pro dlouhodobou konzervaci ledovcového materiálu s minimálním dopadem na životní prostředí.
Závod s časem pro záchranu dat o klimatu
Tání ledovců po celém světě akceleruje a s ním mizí i stovky let dat o složení atmosféry. Vědci bittingí, že do roku 2025 ztratily ledovce celosvětově přibližně 5 % své hmoty.
Ice Memory: Poslední šance pro budoucí generace
Projekt Ice Memory je přímou reakcí na tuto alarmující situaci. Jeho cílem je co nejrychleji odebrat a uchovat vzorky z ohrožených ledovců, aby budoucí generace vědců mohly studovat klima minulosti pomocí technologií, které dnes ještě neexistují.
Do antarktické svatyně se během příští dekády plánuje přidat další desítky vzorků z And, Špicberk či Tádžikistánu. Vyzývají k mezinárodní podpoře, protože, slovy jejich ředitelky, „jsme poslední generací, která může jednat“.
Je podle vás tento projekt dostatečně naléhavý? Jaké další kroky bychom měli podniknout k ochraně klimatu?