Představte si to: ledovec velký jako Česká republika, který se po desetiletích nehnutého stání v Antarktidě, najednou promění. Z bílého obra se stane zářivě modrá masa. Není to sci-fi, ale realita ledovce A-23A. Tato náhlá změna barvy není jen vizuální efekt, ale silný signál, že se blíží jeho konec. A to, co se děje s A-23A, nám může napovědět, co čeká naši planetu.
Ztracený v čase, teď ztracený v meltě
Ledovec A-23A, kdysi součást obrovského šelfového ledovce Filchner, se v roce 1986 oddělil. Tehdy byl obrovský – přes 4000 kilometrů čtverečních. Po desetiletí se nehýbal, téměř nikdo o něm mimo vědecké kruhy ani nevěděl. Byl tichý. Nehybný. Ale jeho čas teprve začínal.
Všechno se změnilo koncem roku 2025. Satelitní snímky, následované fotkou z Mezinárodní vesmírné stanice, ukázaly překvapivou proměnu. Povrch A-23A se zbarvil do intenzivní modré. Bílá uniforma zmizela, nahrazena barvou, která by mohla být předzvěstí globální katastrofy.
Zrychlené tání: Modré jezero na ledové ploše
Tahle proměna neznamená nic jiného, než že ledovec začal masivně tát. Už od roku 2025 se A-23A pomalu přesouval na sever, do teplejších vod Atlantiku. Po více než 30 letech uvíznutí se konečně dal do pohybu, ale za cenu obrovské ztráty hmoty. Nyní se s ním děje něco, co ho zřejmě neodvratně směřuje ke konci.
26. prosince 2025 zachytilo zařízení MODIS od NASA rozsáhlé jezera tajné vody na povrchu A-23A. Další snímek z ISS potvrdil rozšiřování těchto jezírek. Vědci mluví o koncentrovaných zónách „modré kaše“, které svědčí o neodvratném rozpadu. Tato tvořící se jezírka totiž svou vahou rozšiřují a prohlubují trhliny v ledu.

Struktura ledovce. Historie na povrchu
Na okrajích ledovce si vědci všimli bílého „opevnění“, které drží část vody. Tento jev, známý jako „rampart-moat“ formace, vzniká samovolným ohýbáním ledu při tání poblíž hladiny.
Na západní straně ledovce bylo zaznamenáno bílé místo, které je interpretováno jako „blowout“ – vyvržení vody v důsledku tlaku tající vody prorážející led. Kapky vody padají desítky metrů do oceánu a vytvářejí sladkovodní výtrysky.
Co skrývají prastaré rýhy?
Povrch A-23A nese viditelné lineární rýhy. Tyto stopy pocházejí ze staletí, kdy byl ledovec ještě součástí antarktického kontinentu. Tehdy se ledovec pohyboval po horninách a zanechával tyto linky. Dnes tyto prastaré vzory ovlivňují, jak se tajná voda shromažďuje a odtéká.
- Podle vědců z National Snow and Ice Data Center (NSIDC) tyto rýhy kopírují směr toku ledovce v minulosti.
- Nyní se chovají jako jemné hřebeny a prohlubně na povrchu, které navádějí vodu i po desetiletích tání a sněžení.
- Tato persistence vnitřní struktury, spolu s povrchovým táním, zrychluje nestabilitu ledovce.
- Vědci očekávají další fragmentaci, protože teploty zůstávají vysoké během jižního léta.
Neodvratný konec
Během léta 2025 se z A-23A odlomily celé kusy, když se přesunul do teplejších vod poblíž ostrova Jižní Georgie. Na začátku ledna 2026 byla jeho plocha odhadována na pouhých 1182 kilometrů čtverečních.

Podmínky v oceánu momentálně ledovému tělesu nepřejí. Teplota mořské hladiny v regionu dosahuje téměř 3 stupňů Celsia. V kombinaci s větším slunečním zářením a jasnější oblohou během jižního léta je toto prostředí ideální pro rychlé odpařování a oslabování ledovce.
Ted Scambos, vedoucí vědecký pracovník z University of Colorado Boulder, v oficiální zprávě NASA uvedl, že viditelné modré zóny tání pravděpodobně odrážejí „probíhající události rozpadu“. Přestože přesný časový rámec nedokázal odhadnout, poznamenal, že A-23A možná nepřežije letní sezónu vcelku.
Co A-23A odhaluje o budoucnosti polárního ledu?
Předpokládaný kolaps A-23A přichází v době, kdy několik dalších obřích antarktických ledovců, jako jsou A-81, B22A a D15A, zůstává poblíž pobřeží. Každý z nich má povrchovou plochu přes 1500 kilometrů čtverečních. Ačkoli jsou zatím stabilní, jsou pod přísným dohledem.
Dlouhá a složitá cesta A-23A již významně přispěla k vědeckému pochopení chování ledovců, zejména velkých tabulových útvarů. Satelitní platformy a pozorování od agentur jako NASA Earth Science a British Antarctic Survey dokumentovaly jeho pohyb a rozpad od oddělení od šelfu.
Přesto zůstávají klíčové otázky nezodpovězené. Celkový objem sladké vody uvolněný během tání A-23A nebyl kvantifikován. Stejně tak není jasné, jak tento výron ovlivní blízké mořské ekosystémy nebo lokální oceánskou cirkulaci v krátkodobém horizontu. Další satelitní analýzy se očekávají v nadcházejících týdnech, zatímco vědci sledují závěrečné fáze driftu tohoto gigantického ledovcového útvaru.
Jak si myslíš, že tato událost ovlivní počasí u nás v Česku?

