Představte si, že se ponoříte do hlubin oceánu, kde bylo prozkoumáno méně než 3 % dna. V tu chvíli se vaše plavidlo (nebo dálkově ovládaná ponorka) pohybuje nad vrcholem starověké podmořské hory a vy najednou spatříte něco, co tam nemůže být. Něco, co vypadá přesně jako pečlivě vydlážděná kamenná cesta, která vede kamsi do neznáma. Na první pohled čistá fantazie. Přesně tohle se stalo vědcům, a to, co uviděli, okamžitě spustilo lavinu řečí o Atlantidě.
Ale má to háček. Tato „Zlatá cesta“ není dílem ztracené civilizace. Je to jeden z nejúžasnějších geologických klamů na Zemi, objev, který nám připomíná, jak málo toho o naší planetě víme. A vyplatí se o něm vědět, protože mluví o tajuplné síle sopky.
Proč expedice v Pacifiku oněměla překvapením?
K objevu došlo v rámci expedice Ocean Exploration Trust v obrovském národním mořském památníku Papahānaumokuākea (PMNM). Tato oblast u Havajských ostrovů je jedním z největších chráněných mořských území na světě, ale hluboké dno pod 3000 metrů zůstává téměř neznámé.
Záběry z dálkově ovládaného vozítka (ROV) na vrcholu podmořské hory Nootka zachytily něco naprosto nečekaného. Vypadalo to, jako by se uprostřed temné neposkvrněné hlubiny objevila cesta složená z hrubých cihel nebo desek. „Děláš si legraci? Tohle je bláznivé,“ zaznělo tehdy v rádiu od jednoho z členů týmu. Záběry byly okamžitě srovnávány s Cestou žlutých cihel z Čaroděje ze země Oz.
Mnozí přehlížejí jeden fakt: i zkušení mořští geologové občas zapomenou, jak překvapivé dokáže být spojení vulkanické aktivity a tlaku hlubokého oceánu.
Není to cesta, je to sopečné „sklo“
Ačkoliv to vypadá klamavě uměle — téměř jako dlažba v historickém centru Prahy — ve skutečnosti jde o přírodní úkaz vytvořený sopkou. Odborníci rychle identifikovali materiál jako hyaloklastit. Co to je?
- Je to sopečná hornina, která vzniká při podmořských erupcích.
- Když se horká láva setká s chladnou mořskou vodou, okamžitě se roztříští a ztuhne.
- Výsledkem je sklovitý sopečný materiál, nikdo by neřekl, že jde jen o lávu.
A teď ta nejdůležitější část: jak vznikly ty pravidelné tvary, které vypadají jako zámková dlažba? Všechno to je práce tepelného stresu. Opakované zahřívání lávy a její rychlé ochlazování vedlo k praskání pod zhruba 90stupňovými úhly.
Někde povrch vypadal jako křehká „upečená kůrka, kterou byste mohli sloupnout“, pod níž byly dokonale poskládané kameny. Podobné sloupcové odlučnosti známe i na souši – ikonickou je například Obrův chodník v Severním Irsku. Ale najít něco tak fotogenického v takové hloubce? To je rarita.
Proč je objev Zlaté cesty důležitý (a proč je Pacifik tak tajuplný)
V mé praxi jako novináře zabývajícího se mořským dnem jsem zjistil, že lidé si pletou hloubku oceánu s vesmírem. Často si myslíme, že vesmír je záhadnější. Opak je pravdou. Vizuálně jsme prozkoumali jen mizivé procento dna, definovaného jako vše pod 200 metry. Mluvíme o pouhých 0,0006 až 0,001 procenta!
Tato „cesta“ je signál, že hluboký oceán má nevyčerpatelné zásoby vizuálních podnětů, ale především vědecké hodnoty.
Hyaloklastit, který tvoří tento geologický klam, je pro vědce doslova pokladem. Nabízí neuvěřitelné informace:
- Jak se láva chová při kontaktu s vodou pod obrovským tlakem.
- Jak staré jsou podmořské sopky a jak vzniká mořské dno.
- Jaké fyzikální podmínky formují ekosystémy daleko od slunce.
Tyto vulkanické struktury také vytváří specifické prostředí. Poskytují útočiště pro mikroorganismy a slouží jako povrchy, na které se přichytávají živočichové. Je to, jako by si oceán sám stavěl hotely pro hlubokomořský život, a my o tom vůbec nevěděli.
Poučení: To nejzajímavější se skrývá, když se nikdo nedívá
Tento objev není bránou do Atlantidy, ani průchodem do jiné dimenze. Je to zkrátka mistrovské dílo přírody, vytvořené díky hře oheň a voda. Představte si to jako geologický trik, který ukazuje, že příroda dokáže imitovat lidskou práci lépe, než si myslíme.
Nicméně je to pro mě osobní připomínka. Když se příště vypravíte například na výlet do Českého ráje a budete obdivovat rozsáhlé pískovcové útvary, myslete na to, že podobné, možná i dramatičtější, scenérie se odehrávají tisíce metrů pod mořskou hladinou. A my o nich nevíme.
Vědecká komunita se shoduje: to největší neznámo na Zemi leží přímo pod hladinou. A teď mě zajímá váš názor:
Kdyby Zlatá cesta vedla skutečně do ztraceného města – jak byste ho nazvali a co byste tam čekali?