Když se po necelé půlhodině vynořil z bazénu, nevěřil tomu ani on sám. Představte si, že byste dokázali zadržet dech po dobu celého dílu vašeho oblíbeného seriálu. Přesně to udělal chorvatský freediver Vitomir Maričić, který 14. června 2025 v hotelovém bazénu v Opatiji stanovil nový světový rekord: 29 minut a 3 sekundy pod vodou.
Nejde jen o číslo. Jde o kompletní přepsání toho, co vědci považovali za možné. Předchozí rekord byl překonán o téměř pět minut. A je důležité vědět, proč by to mělo zajímat zrovna vás, i když necvičíte potápění. Tento rekord ukazuje, jak lze tréninkem a specifickou přípravou přelstít signály, které nám mozek neustále vysílá. Mnoho lidí si myslí, že zadržení dechu je jen o kapacitě plic. Já jsem si myslel to samé, ale pravda je mnohem složitější.
Proč je zadržení dechu na 30 minut ve skutečnosti „podvod“ (ale povolený)
Už slyším pochybovače: „To není skutečné, dýchal kyslík!“ A mají pravdu, ale jen částečně. Rekord Vitomira Maričiće spadá do kategorie „apnea s asistencí kyslíkem“. Co to znamená? Ještě než se ponořil do třímetrového bazénu, vdechoval po dobu 10 minut čistý kyslík.
A tady je ten trik, na který mnoho lidí zapomíná:
-
Nasycení kyslíkem: Dýchání čistého kyslíku (tzv. pre-breathing nebo oxygen packing) napumpuje tělo kyslíkem na maximum, odloží kyslíkový dluh a hlavně — zabrání rychlému hromadění oxidu uhličitého (CO₂).
-
Vrah je CO₂: Proč se normální člověk nemůže potápět déle než minutu? Není to primárně kvůli nedostatku kyslíku, ale kvůli rychlému růstu CO₂. Právě CO₂ spouští panickou reakci a donutí vás nadechnout se.
-
Zpomalení alarmu: Díky kyslíkové přípravě má Maričić „alarm“, který mu říká, aby dýchal, vypnutý či odložený na mnohem delší dobu. Bez takové asistence je světový rekord „jen“ 11 minut a 35 sekund.
Pokud se snažíte vydržet déle než minutu v běžném plaveckém bazénu v Česku, narazíte na ten samý problém – prudký nárůst CO₂ vás donutí vynořit se. Ale mistři apnea se učí tento automatický reflex přeprat.
Překonání vlastního těla: Boj s bránicí
Maričić není žádný nováček. Je členem skupiny Adriatic Freediving a na tento rekord se připravoval dlouhé měsíce. Nejdůležitější není kapacita plic, ale mentální disciplína a vůle ignorovat signály těla.
Co se děje po 20. minutě?
Když jsem studoval jeho rozhovory po rekordu, všiml jsem si jedné fascinující věci. Maričić řekl: „Po dvacáté minutě se mi to psychicky ulevilo, i když fyzické utrpení se stupňovalo.“
Fyzické potíže se projevují jako silné, nekontrolovatelné kontrakce bránice. Vaše tělo se snaží nadechnout, a to s rostoucí intenzitou. Pro netrénovaného člověka je to nesnesitelná bolest. Ale tady nastupuje trénink:
-
Potápěči trénují své tělo, aby ignorovalo chemoreceptory, které v mozku hlídají hladinu kyslíku a CO₂.
-
Trénují svou mysl, aby klidně pozorovala křeče a ignorovala je. Je to jako meditace na steroidech, kde musíte potlačit ten nejzákladnější lidský instinkt – přežití.
-
Představte si, jaké to je sedět v naprosté tmě a tichu, zatímco vám tělo říká, že zemřete, a vy musíte zůstat naprosto klidní. To vyžaduje neuvěřitelnou soustředěnost, která se trénuje roky.
Tato schopnost udržet klid navzdory biologickému chaosu je to, co dělá z těchto sportovců mistry.
Praktická rada: Jak využít „potápěčskou“ techniku v běžném životě
Nebudu vám radit, abyste dýchali čistý kyslík, ani abyste zkoušeli zadržet dech na pět minut. Ale technika kontroly dechu má obrovskou hodnotu i pro běžného člověka, který sedí u počítače, bojuje se stresem nebo se snaží soustředit.
Mnozí z nás dýchají povrchně (podobně jako když běžíte na česko-německé hranici po hřebenech Krkonoš – jen mělké dýchání, abyste neupadli). Velmi jednoduchý tip pro okamžité snížení stresu je zaměřit se na výdech, ne na nádech. Je to tzv. „cleanse brearh“ (očistný dech), který používají potápěči těsně před ponorem:
-
Posaďte se rovně. Zavřete oči.
-
Hluboký, uvolněný nádech nosem do břicha (ne do hrudníku).
-
Nejdůležitější krok: Prodlužte výdech. Vydechněte pomalu, jako kdybyste foukali přes brčko, po dobu 8-10 sekund. Celý vzduch musí ven. Zadržte dech na 1-2 sekundy.
-
Opakujte 3-5 krát. Delší výdech signalizuje parasympatickému nervovému systému, že jste v bezpečí, a okamžitě snižuje tepovou frekvenci. Funguje to spolehlivěji než mnoho drahých doplňků stravy, které se u nás prodávají.
Když se Maričić připravuje na rekord, jeho klíčem je naprostá relaxace – a totéž potřebujeme my, když musíme čelit složité obchodní schůzce nebo hromadě nevyřízených e-mailů.
Člověk versus delfín
Je fascinující srovnat Maričićův výkon s výkony zvířat. Téměř 30 minut pod vodou v podstatě znamená, že člověk v kontrolovaných podmínkách překonává delfína skákavého, který vydrží zhruba 10-15 minut. Zato vydrží téměř jako tuleň obecný!
Ale abychom zůstali realističtí: nejsme ani zdaleka na úrovni vorvaně nebo vorvaňovce Cuvierova, kteří dokážou zůstat pod vodou tři i více hodin při loveckých ponorech. Přesto je rekord připomínkou, jak neuvěřitelně adaptabilní je lidské tělo, když mu dáme správný trénink a mentální navigaci.
Maričić řekl, že tento pokus nebyl jen o rekordu. Měl sloužit také jako podpora pro ochranu oceánů. To dává jeho úsilí hlubší smysl než jen pouhý sportovní výkon.
A teď otázka pro vás: Jaká je vaše hranice? Dokázali byste vydržet pod vodou déle, než je váš aktuální osobní rekord, pokud byste věděli, že se tím snažíte dosáhnout vyššího cíle?