Představte si Měsíc: symbol nedotčené, prázdné pustiny. Místa, kam jsme se sotva dotkli. A teď šokující fakt: podle vědců už jsme toto těleso geologicky změnili. Spustili jsme novou epochu – Měsíční antropocén. Pokud to ignorujeme, riskujeme nevratné poškození naší jediné přírodní družice. Měsíční závody totiž nabírají na rychlosti a bez pravidel se Měsíc do 50 let stane skladištěm.
Éra Měsíční antropocén začala v září 1959. V čem je problém?
Koncepce Měsíční antropocén odráží debatu o Anthropocénu na Zemi – éře, kde se lidská činnost stala dominantním vlivem na geologii. Vědci pod vedením Justina Holcomba upozorňují, že stejné vzorce se projevují i na Měsíci. A začaly mnohem dříve, než si myslíte.
První stopu zanechala sovětská sonda Luna 2, která dopadla na povrch v září 1959. Od té doby
více než 100 kosmických lodí navázalo kontakt s Měsícem. Patří mezi ně havarované stroje, přistávací moduly, ale i stopy posádek Apollo.
Nyní se situace prudce mění. Zatímco na Zemi máme environmentální pravidla (i když často nedokonalá), pro Měsíc platí volná ruka trhu. Jako archeolog v terénu musím říct, že Měsíc se stává dynamickou krajinou formovanou lidskou rukou, byť neúmyslně. Holcomb varuje, že v kontextu nových vesmírných závodů bude měsíční krajina za 50 let vypadat úplně jinak.
Co všechno člověk na Měsíci zanechal? Je to víc než jen vlajky
Měsíční antropocén není jen o velkých havarovaných modulech. Je o každém detailu, který mění křehké prostředí Měsíce.
- Srážky a přistání: Vytvářejí nové krátery a rozptylují měsíční prach (regolit).
- Lidský odpad: Od exkrementů po golfové míčky, které zanechali astronauti.
- Vyjádřené plyny: Výfukové plyny z raket znečišťují křehkou měsíční exosféru a ohrožují ledové usazeniny ve stíněných oblastech.
- Pohyb sedimentů: Neustálé přistávání a startování mění povrchovou strukturu.
Nezapomínejte na klíčový rozdíl: na Zemi se stopy lidské činnosti rychle erodují větrem, vodou, a biologií. Na Měsíci nejsou téměř žádné erozní síly. Vše, co tam je, tam zůstává tisíce, ne-li miliony let.
Proč je pro nás v Česku důležité sledovat špinění Měsíce?
Možná si říkáte, co je mi do Měsíce z mé panelákové kuchyně v Ostravě, nebo z mé chalupy v Krkonoších? Vždyť je beztak daleko. Důvod je jednoduchý: znečištění Měsíce je zrcadlem našeho přístupu k životnímu prostředí i na Zemi.
Viděl jsem to při své praxi mnohokrát: nevážíme si toho, co nemáme na dosah ruky. I když se nyní aktivita zaměřuje hlavně na USA nebo Čínu, komerční závody znamenají, že brzy se do vesmíru zapojí i menší hráči, třeba ti, kteří budou chtít těžit vzácné suroviny.
Vědci a archeologové navrhují, aby byl Měsíční antropocén oficiálně uznán. Ne proto, aby někoho odsoudili, ale aby vytvořili katalog – mapu všech stop, které jsme zanechali. Každý artefakt – i stará stopa neila Armstronga – vypráví příběh o naší cestě z Afriky. Měli bychom to uchovat. Představte si to jako národní strategii ochrany kulturního dědictví ČR, ale v měřítku vesmíru.
Praktická výzva: Proč astronauti zanechávali na Měsíci odpad?
Při přípravě budoucích misí si musíme vzít ponaučení z minulosti. Jedním z největších překvapení pro laiky je množství „odpadu,“ který byl na Měsíci zanechán. Proč se astronauti nevrátili s použitými plenkami a sáčky s exkrementy? Důvod je ryze praktický a týká se každého, kdo se někdy balil na dlouhou cestu:
Zanechání odpadu na Měsíci nebylo z lenosti, ale z finanční nutnosti.
- Minimalizace váhy na vzlet modulu byla kritická.
- Každý gram, který se nemusí z Měsíce zvedat, znamená obrovskou úsporu paliva (a peněz).
- Jelikož v té době neexistovaly žádné „měsíční environmentální zákony“, prioritou bylo bezpečné vrácení posádky.
Dnešní mise musí být mnohem opatrnější. Pokud se chceme vyhnout tomu, aby Měsíc vypadal jako skládka u každé české dálnice, musíme vytvořit právní rámec, který povede k utlumení
škodlivých účinků na měsíční prostředí.
Měsíc už nikdy nebude tím nedotčeným symbolem. Nyní je to aktivní součást naší historie, poznamenaná lidským vlivem. Jak by podle vás měl mezinárodní prostor regulovat „vesmírné smetí“?