Pamatujete si pocit, když na kole šlápnete do pedálů na maximum? Zkuste si představit, že vedle vás běží dravý dinosaurus a drží vaše tempo. Většina z nás si myslí, že rychlost prehistorických plazů je jen teorém z filmů. Ale mýlíme se.
V čínské Vnitřní Mongolsku se nedávno potvrdilo něco, co mění pohled na agilitu theropodů. Geologové objevili sérii stop, které nejsou jen obyčejné otisky. Tento konkrétní pět stop dlouhý „závodní“ záznam ukázal, že středně velký dravec běžel rychlostí 45 km/h. To je nejrychlejší známý záznam z celého období křídy. A právě takové důkazy nám prozrazují mnohem více než kosti.
Zapomeňte na líné obry: Kdo byl atletem mezidobí?
Když se řekne dinosaurus, většina si představí těžkého T-Rexe, který se sotva vleče. Ale vědci už dlouho tuší, že menší a střední dvounozí dravci byli opravdoví atleti. Chyběl jim jen hmatatelný důkaz rychlosti. Digitální modely sice mluvily o rychlostech mezi 40-50 km/h, ale jak ověřit teorii starou sto milionů let?
Ten důkaz se našel v pískovci starém 100 až 145 milionů let. Stopa, kterou vědci označili jako T1, odhaluje přesně tu mobilitu, kterou modely předpokládaly. Víte, co je na ní nejpřekvapivější? Ne jen samotná rychlost, ale detaily, které nám dinosaurus zanechal na jezeře.
Co přesně prozradil otisk ve staré sedimentaci?
Stopy v Jingchuan Formation v Ordosu jsou sice jen 25 cm dlouhé, ale jejich rozběh byl naprosto precizní. Všiml jsem si, že vědci ve studii kladli důraz na dva klíčové faktory:
- Hluboké otisky drápů a prstů: To je typické pro zvířata, která tlačí do podkladu maximální silou; jako když sprinteři používají tretry.
- Sotva viditelné paty: Dinosaurus běžel „na špičkách“. U zvířat to signalizuje maximální rychlost, jakou jen dokážou vyvinout. U pomalejší chůze by se zapojovala celá délka chodidla.
Vědci spočítali, že tento drobnější theropod (s výškou boku pouhých 1,01 metru a váhou kolem 109 kg) dosáhl relativní délky kroku 5,25. Ta hodnota je nesmírně důležitá:
Pravidlo kroku: Délka kroku nad 2,9 už značí běh, ale hodnota nad 5,0 je extrémně vzácná a ukazuje na sprint blízko fyziologického limitu. A to je v téhle vědecké komunitě jako najít svatý grál.
45 km/h: Dinosaurus předjíždí vás i profesionální cyklisty v Praze
Spočítejte si to sami: 45 km/h. Většina z nás nedokáže na kole v běžném provozu držet tuto rychlost dlouho. Profesionální cyklista by na rovině s tímto dinosaurem sice závod vyhrál, ale už by mu pěkně sekundoval. Tento konkrétní dravec byl stejně rychlý jako lepší elektrokolo s aktivním šlapáním.
Trajektorie stopy T1 byla navíc neuvěřitelně rovná, s úhlem kroku blížícím se 180°. Z vlastní praxe vím, že rovinatá stopa znamená záměr: dinosaurus buď lovil, prchal, nebo se hnal za potenciálním partnerem. To není žádné bezcílné bloudění.
Tímto objevem se znovu potvrzuje, jak jsou stopy důležité. Zatímco kosti nám řeknou, jak dinosaurus vypadal, otisky nám konečně ukazují, co v tu konkrétní chvíli dělal. Vidíme, že v jedné a té samé vrstvě procházeli i obrovští, ale pomalejší, Chapus lockleyi. To naznačuje dynamické prostředí – jedni se procházeli, jiní sprintovali o život.
Mystická spojka: Jak se z teorie stala realita
Pro geology je tento nález posílením důvěry v moderní metodiky. Dřívější modely (např. od Sellerse a Manninga nebo Hutchinsona) se opíraly o biomatematiku a porovnávání s moderními představiteli (např. běžci a ptáci). Nyní, když se teoretická rychlost 40–50 km/h ukázala jako fyzická realita, můžeme s větší jistotou analyzovat i starší, méně jasné nálezy.
Tento čínský rekord se tak zařadil mezi hrstku světových high-speed nálezů. Většina stop po světě (ve Francii nebo v USA) je fragmentární nebo ukazuje chůzi. Ale tato stopa, zamrzlá v sedimentu Vnitřní Mongolska, je skutečným akčním záběrem. Je to, jako bychom se podívali na fotoaparátem zachycený start sprintéra na olympiádě, jen stovka milionů let starý.
Praktický poznatek z geologie:
Když se v budoucnu budete procházet po Kokořínsku nebo jiné pískovcové oblasti, vzpomeňte si na to: Nejlepší důkazy o minulosti naleznete ne v muzeu vyleštěných kostí, ale v malých úlomcích, které zaznamenávají okamžitou akci. Dinosauři nám tehdy zanechali vzkaz ve „fotolaku“ jemného jezerního bahna. A my si ho teď konečně čteme.
Co myslíte, za jakým účelem se ten theropod hnal rychlostí 45 km/h? Lovil, prchal, nebo prostě jen měl dobrý den?