Filmové natáčení je proces, kdy se nápad mění v obraz, slova v emoce a herci v postavy. To všechno má upoutat diváka. A ten se neptá, co všechno se za hotovým snímkem skrývá. Za každou scénou, která na plátně či obrazovce působí přirozeně, je často ukryta řada vyjednávání, kompromisů, přem.
Jak režisér Jiří Menzel překonal strach herce Rudolfa Hrušínského
Filmové natáčení je fascinující proces, při kterém se nápady mění v obrazy, slova v emoce a herci v postavy. Cílem je přitáhnout diváka, který často netuší, jaké výzvy se skrývají za každou scénou. Za zdánlivě přirozenými momenty se často ukrývá řada vyjednávání, kompromisů a tvůrčích bojů mezi režisérem a hercem. Tato spolupráce je dialogem dvou tvůrčích světů, které se snaží najít společnou řeč.
Umění režiséra v překonávání překážek
Režiséři mají svou vlastní vizi a chtějí, aby každý pohyb, pohled i gesto odpovídaly jejich představě o příběhu. Na druhé straně herci přinášejí do procesu svou gestikulaci, hlas a osobnost, ale také své zvyky, názory a obavy. Někdy se stává, že osobní hranice herce se střetnou s požadavky scénáře, což vyžaduje skutečné umění režiséra: motivovat, přesvědčit a nalézt způsob, jak sladit svou vizi s možnostmi herce.
Existují situace, kdy se herec bojí výšek, ale musí stát na skalním útesu, nebo se štítí zvířat, ale musí hladit kočku. V takových momentech se režisér stává nejen tvůrcem, ale také psychologem a diplomatem. Musí najít způsob, jak dosáhnout autentického výsledku, aniž by narušil vztahy na place.
Jedním z nejznámějších příkladů takového umění je režisér Jiří Menzel a herec Rudolf Hrušínský. Hrušínský byl nejen talentovaný herec, ale také vášnivý rybář. Přesto se však vodě vyhýbal, protože plavání mu nikdy nešlo. V jednom z Menzelových filmů, kde Hrušínský ztvárnil majitele a plavčíka říčních lázní, bylo nutné ho dostat do vody. Tento film, natočený v roce 1967 podle knihy Vladislava Vančury, nese název Rozmarné léto.
Ve filmu se Hrušínský proslavil památnou větou: „Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným…“, kterou pronáší právě ve vodě. Tato hláška se stala jednou z nejznámějších v československé kinematografii.
Režisér jako diplomat
Menzelův režisérský výkon v Rozmarném létě je obdivuhodný nejen proto, že dokázal dostat Hrušínského do vody, ale také proto, že do filmu obsadil Vlastimila Brodského, který se vody bál ještě více. Dostat tyto dva herce do vody vyžadovalo značnou dávku mazanosti a diplomacie. Menzel sám prohlásil, že za vrchol svého režijního mistrovství považuje to, že se mu podařilo tyto herce překonat.
Rudolf Hrušínský, i když se vodě vyhýbal, měl také své slabosti. Například rád provokoval a jednou vtipně plácl přítelkyni Josefa Kemra po zadku, což vedlo k nečekané rvačce. Jeho život byl plný zajímavých příhod, včetně situace, kdy si v sanitce, která ho vezla do nemocnice po třetím infarktu, klidně zapálil cigaretu. Řidič sanitky byl z toho tak šokován, že se obával, že má problém s autem.
Tento příběh ilustruje, jak složité a zároveň fascinující může být natáčení filmů. Režiséři a herci se musí nejen vyrovnávat s výzvami scénáře, ale také s osobními překážkami, které mohou ovlivnit výsledný produkt. A právě díky umění režisérů, jako je Jiří Menzel, vznikají nezapomenutelné scény, které se zapisují do historie kinematografie.