Seriál Neprávem zapomenuté ženy: Napsala řadu knížek i her, ale mezinárodní věhlas jí přinesly až autobiografické vzpomínky Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou, které v češtině vyšly poprvé v roce 1997. Jako mimořádně vnímavá osobnost v nich prozradila nejen hluboký vztah ke svým kořenům.
Elena Lacková, významná postava slovenské literatury, se narodila 22. března 1921 ve městě Veľký Šariš jako třetí z deseti dětí. Její rodiče jí dali jméno Ilona, ale později se proslavila pod pseudonymem Elena. Její autobiografické vzpomínky, nazvané Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou, vyšli poprvé v roce 1997 a přinesly jí mezinárodní uznání.
Osobní příběh a kořeny
Elena ve svých vzpomínkách odhaluje nejen svůj silný vztah k romské kultuře, ale i tragické události, které formovaly její život. V knize se věnuje tématu romského holokaustu a boji za uznání romštiny jako plnohodnotného jazyka. Její úsilí o zlepšení podmínek v nejchudších romských osadách ji činí nejen autorkou, ale i aktivistkou, která se snaží o změnu.
Její matka, Marie, se narodila v roce 1900 ve Varšavě, v době, kdy Polsko bylo součástí ruského impéria. Jako sirotek byla vychovávána strýcem, který byl nucen narukovat do armády během první světové války. Tato událost měla na její život zásadní vliv. Marie byla evakuována do Moskvy, kde se setkala s Mikulášem, Eleniným otcem, muzikantem ze Slovenska.
Mikuláš se dostal do zajetí, když se nechtěl účastnit bojů. Pracoval na velkostatku, kde se setkal s Marií na svatbě její kamarádky. Po několika měsících se rozhodl získat ji, což se mu podařilo díky neobvyklému plánu, kdy se schoval pod její postel. Toto setkání vedlo k narození jejich prvního syna Joža.
Když v roce 1917 vypukla v Rusku revoluce, vrátili se s malým synem na Slovensko. Marie se v té době dozvěděla, že Mikuláš měl z předchozího manželství dvě dcery, které byly vychovávány u tchyně. Tato skutečnost ji šokovala, stejně jako to, že Mikuláš byl Rom, a nikoli doktor, jak jí tvrdil.
Elena Lacková se svým životním příběhem dokazuje, že i přes těžké životní okolnosti je možné dosáhnout úspěchu a inspirovat ostatní. Její literární dílo a aktivismus zůstávají důležitými součástmi boje za práva romské komunity a za uznání jejich kultury.
Její příběh je nejen osobní, ale i kolektivní, reflektující složitosti romské identity a historie. Lacková se stala hlasem pro ty, kteří byli dlouho zapomenuti, a její práce je důkazem síly literatury jako nástroje pro změnu.